Přestože jméno bonsai pochází z japonštiny tak historie tohoto umění vzniklo v Číně. Kolem roku 700 n.l. v Číně vzniklo umění nazývané „punsai“. Jednalo se o techniku pěstování malých stromků v misce. Původně tohle umění provozovaly pouze vyšší třídy. Používaly k tomu místní suroviny a stromy se šířily po Číně jako drahé dary, které byli velmi ceněné.
Jak se bonsai umění dostalo do Japonska?
Bonsai se dostala do Japonska v období vlády Kamakura v letech mezi 1185 až 1333, kdy Japonsko převzalo značnou část čínské kultury. V té době bylo Japonsku představeno pěstování stromů v miskách, které si nazvali bonsai. Vývoj bonsai v Japonsku bylo ovlivněno Zen Buddhismem. Protože Japonsko zabírá 4 % stejného území jako Čína, byly zdroje pro rozvoj umění značně omezené. Z toho důvodu převzali i většinu technik a vybavení z Číny. I když je bonsai známá v Asii už mnoho let, tak se začaly šířit mimo země původu teprve před třemi sty lety. V dnešní době je umění bonsai téměř celosvětové.
Historie bonsai v Číně
Mělké misky, kterým říkali „pen”, „pan” nebo “pun”, byly hliněné výrobky z kameniny (to znamená z keramiky) na území dnes známém jako Čína, a to zhruba před 5000 lety. Asi o 1000 let později, v čase doby bronzové, byly tyto tvary tvořeny také z bronzu a sloužily k rituálním účelům. V době, kdy se v Číně rozmohla teorie 5 prvků (voda, oheň, dřevo, kov a země), začali se lidé zajímat o sílu zmenšených replik. Například replikaci hory, aby tím mohli čerpat její magickou sílu. Věřili že čím menší, tím silnější účinky daný předmět měl. O 200 let později, za vlády císaře Han, se otevřeli nové obchodní cesty, díky kterým se do Číny dostaly nové aromatické látky. Patřilo mezi ně například kadidlo, na které byla vytvořena speciální nádoba kadidelnice. Tyto kouřové prvky byly spojeny s miniaturami hor a měly připomínat příbytky nesmrtelných. Byly umístěny na malých talířcích, které sloužily k zachytávání horkých uhlíků, nebo k symbolizaci oceánu. Tyto páry vycházely z nádob a představovaly mystické páry, které vycházeli ze skutečných hor. Na některých víčkách byly nalezeny kusy lišejníku, které měly připomínat okolní přírodu.
První zmínky o bonsajích
Byly nalezeny obrazy z roku 706 n.l. na kterém byly vyobrazeny dvě dámy prodávající miniatury krajin. Tyto miniatury obsahovaly malé skalky i rostliny. Vše bylo vyobrazeno v náhrobních malbách korunního prince Zhang Huai. V této době se objevují první zmínky o těchto miskách s přírodou. Přestože v této době byla tato technika na pokročilé úrovni, zatím se neobjevily žádné dřívější zmínky.
Zasazené pokroucené stromy v misce byly považovány za zvláštní prvky z divočiny. Tyto stromy byly posvátné, protože neměly žádné užitečné využití, jako například kácení. Jejich vtipné tvary připomínaly některé pozice jógy, protože se také různě ohýbaly. Údajně v nich proudily životadárné tekutiny a lidé věřili. že mají schopnost dlouhověkosti.
Vývoj bonsai s postupem času
V průběhu staletí si různé regiony vytvářely vlastní styly. Tyto styly byly různé. Záviselo to například na tom, jaké prostředí vás obklopovalo. Bylo to způsobeno obrovskou rozlohou Číny. Například někde byla nahrazena keramika za porcelán, který byl postaven na dřevěných podstavcích. Lidé se také snažili bonasaje tvarovat. Používali k tomu bambusové rámy nebo mosazné dráty. Toto umění zasahovalo i do jiných odvětví, například se objevovalo v básních nebo bylo zvěčněno na obrazech, byl to symbol životního stylu. Po 16. století je začali nazývat pun tsai, a poté později, kolem 17. století, byl přidán výraz pun ching.
Historie bonsai v Japonsku
Kdo pěstoval bonsai v Japonsku
Vznik jména bonsai
Kolem roku 1800 se v blízkosti města Osaka shromáždila skupina vědců, aby prodiskutovala aktuální styly miniaturních stromů. Aby se odlišili od podobného umění hachi-no-ki, pojmenovali své miniaturní stromy bonsai (Japonská výslovnost slova pun-tsai). V té době se z bonsají začala stávat spíš součást obchodu a řemeslných prací, než aby reprezentovali náboženství a mytické tradice. Během několika století bylo vytvořeno mnoho katalogů a knih o těchto stromech. Měděné a železné dráty nahradili konopná vlákna pro tvarování stromů. Nádoby byly sériově vyráběny v Číně podle Japonských standardů, a počet lidí kteří se zajímali o bonsai rostl.
Co ovlivnilo další vývoj bonsai v Japonsku?
Po velkém zemětřesení v Kanto, které zničilo a zdevastovalo oblast Tokia v roce 1923 se skupina asi třiceti rodin přesunula zhruba 20 mil do města Omije a pokusila se založit centrum, které by se stalo zázemím pro kulturu japonské bonsai. Ve 30. letech byly uznány a vyřízeny formálnosti a v Tokijském muzeu byla povolena každoroční oficiální výstava.
Válka v Pacifiku, která vedla k dlouhému zotavení, způsobila to, že bonsaje mohly dospět do bodu, kdy začaly být označovány jako národní umění. Začaly se šířit různé výukové programy a kurzy pro cizince. Vývoj nástrojů umožnil přejít z řemeslného stylu pěstování bonsai na skutečně pravou a nádhernou fázi umění.
Bohužel v poslední době jsou bonsaje vnímané jako zábava pro seniory. Ale není tomu tak. Existuje i verze pro mladé lidi, kteří nemají tolik času. Nacházejí se tu totiž i bonsaje, o které není tak časově náročné se starat.
Rozšiřování bonsají mimo hranice
Z roku 1604 máme záznamy o tom, jak čínští přistěhovalci na Filipínách pěstovali malé fíkusy v kouscích mušlí. Další záznamy přeložené z angličtiny pochází od cestovatelů, kteří navštívili Čínu kolem roku 1637. V této době se v mnoha knihách objevují zmínky o malých stromech v misce nebo stromech, které rostou na kameni a kořeny tento kámen obrůstají.
Postupně bonsaje začaly dosahovat své popularity a vznikaly o nich různé výstavy. Ve Filadelfii proběhla výstava roku 1876, dále například ve Francii, a to přímo v hlavním městě Paříži, roku 1878 a 1889. V Americe například v Chicagu roku 1893, japonsko-britská výstava roku 1910 a v San Francicu roku 1915.
První kniha v Evropě o bonsajích
Další vývoj bonsai
Za roky, co existuje umění bonsai, došlo k mnoha inovacím a vylepšení, a to především v původních japonských školách o bonsajích. Všechny tyto inovace byly postupem času rozšířeny do ostatních zemí po celém světě. Vše bylo možné jen díky návštěvníkům a nadšencům ze zahraničí, kteří měli značný přínos na šíření tohoto umění. Díky tomu se toto umění může stále rozvíjet.
Většina dřívějších knih o bonsajích, které byly sepsány v Evropě, se opíraly o klasické zahradnické znalosti. Díky vědcům ze západu získáváme větší povědomí o procesech a také o potřebách, které naše rostliny mají. Další publikace zase zvýšily povědomí o estetice a tvarování našich miniaturních stromů.
Po světě se začaly i zakládat sbírky bonsají. Například ve Skotsku, Maďarsku, Austrálii a Koreji. Také se mnohem častěji začaly pořádat každoroční výstavy a jiné akce spojené s pěstováním bonsají.
Povědomí o tomto umění určitě zvedl i film Karate Kid kde Mr. Miayagi upravoval bonsaje, a to hlavně u mladších lidí.